V listopadu se na naši jurtu sneslo snad všechno počasí – začal to zlatý listový déšť, svítilo nám sluníčko, zahalila nás mlha, přišel mráz a nakonec i bílá sněhová peřina. Je to, navzdory všem představám, pestrý měsíc. Pojďme se přesvědčit….
Listopad jsme zahájili divadelně, dokonce velkým výletem do velkého Brna. Představení Čeho se Drobek bojí? bylo úžasné. Kombinovalo výstupy herců, loutek i stínové divadlo, týkalo se tématu odvahy i přátelství, no a bylo tak báječné, jako naše/vaše děti. Všechno, včetně pohybu po ulicích a v MHD jsme zvládli na výbornou.
Bylo nasnadě, že jsme následně nějaké pasáže přehráli i s našimi loutko/stíhoherci v týpí. A rozhodně naše lesinkové provedení příběhu mělo také úžasné kouzlo! Blížil se totiž svatomartinský týden, a k němu se stínohra vyloženě hodí….
Na svatého Martina jsem se připravili i na pátečním výletě. Začali jsem ho společně návštěvou stájí Estavela. Bylo moc hezké nahlédnout do koňských pokojíčků, zjistit, kolik sena takový kůň sežere za jeden den, seznámit se s poníkem Barunkou, která se trpělivě nechala hřebelcovat skoro od všech našich dětí, bylo moc pěkné nakouknout pod ruku lidí “od koní”, poznat tu každodenní lopotu, ale i krásu.
Po návštěvě jsme se rozdělili a předškoláci se vydali na delší trasu do školky, aby si taky užili svůj samostatný den. Dost jim ho okořenila houpačka v lese nad Skalkami. A taky svižná chůze lesem… A do Výletníčku přibyl další zápis.
Další výjimečná událost na sebe nenechala dlouho čekat. Svatomartinská slavnost s sebou přinesla očekávanou mlhu, bláto a pošmourno, ale také návštěvu sousedů z Ochoze, svatomartinský příběh, cestu ztemnělým lesem i závěrečné sladké poselství o dobrotě a sdílení. Myslíme, že to byla moc pěkná slavnost a že krásně rozsvítila listopad – no zkrátka, aby byl pestrý.
Jak nám mezi těmito událostmi bylo v lese? Krásně! Běhali jsme, užívali si deště i vody, tvořili z barevného listí, hráli jsme divadlo – tentokrát BOUDO, BUDKO. Pak jsme také stavěli úplně úžasný domek, který neustále zvelebujeme. Prožili jsme i příběh o cvrčkovi a mravencích a baví nás šátky a tanec v jurtě! Čím dál blíže k nám chodí muflonci, to asi jak jim ubývá přirozené potravy :). No a aby toho nebylo málo, tak nám Martin nakonec přinesl tu bílou peřinu! Zkoumali jsme led, jezdili jsme na pekáčích co to šlo, někdy pod námi bylo už jen bláto, ale kdo by si nechal kazit radost, že? Děkujeme za trpělivost při přebírání zablácených svršků, ono to asi v lese jinak moc nejde – zkrátka senzory play jak vyšitá! 🙂
A teď už vzhůru do adventu!