Tak jsme to zahájili! Neuvěřitelné se stalo skutkem a zázemí v místě, kde ještě před pár měsíci nestálo vůbec nic, ožilo hrami, pobíháním a radostí vašich dětí v krásné jurtě, týpí, na pískovišti, kuchyňce…. Máme za sebou však teprve září, takže tím pádem i nějaké slzy, počáteční neshody a smutek, to samozřejmě k adaptačnímu procesu patří, ale myslíme, že jsme na dobré cestě to vše s důvěrou a vzájemným respektem zvládnout a zažít s vašimi dětmi a vámi na jurtě opravdu pěkný rok. Září nás o tom přesvědčilo.
Děti si na sebe zvykají, pomalu se tvoří dobrá parta – dbáme na každý den a zkoušíme je všelijak podpořit. Děti si také zvykají na nové zázemí a tedy popravdě – jsou v tom fakt dobré! Máme se od koho učit, protože s jakou samozřejmostí přijaly nová pravidal, místo, okolnosti, to je opravdu pro nás pedagogy velká škola. Stejně tak i vy, rodiče – velké díky za adaptaci na všechny ty změny.
Kromě seznamování se s kamarády, se zázemím, máme taky za sebou zkoušku v podobě podmáčeného lesa (jurta ale tu povodňovou kalamitu přestála – hurá!) a ztížených podmínek pro pohyb v přírodě – to jsme také v komunikaci s Lesy ČR zvládli. A byl to pro nás podnět užít si lučních her a běhání s draky, s míči….
Kromě toho jsme také poprvé zatápěli v kamnech a pekli, zpracovávali úrodu, povídali si pohádky – třeba O kuřátku a obilí, četli jsme Slona a mravence (a zpívali k tomu kamarádskou písničku), stavěli společně kuličkové dráhy, prozkoumávali společně nejbližší okolí a nové cesty… Zkrátka všechno tak, abychom reagovali na přírodní podmínky a taky na potřebu dětí se naladit na podobnou vlnu.
Na závěr už nás čekala velká zkouška odvahy – Svatomichalská slavnost! Moc děkujeme všem, co jste přišli, a snad jste si to putování za tajemnými úkoly a za dračí slují užili tak, jako my. Ten návrat do lesa byl blahodárný. I to, jak děti překonaly odvahu a šli k drakovi pro jablíčko… No prostě Slunce je štítem michaela, temnotu přemáhá kopím světla! Tak ať nám svítí i dál!
