Nový rok, noví kamarádi, nové zážitky a taky pár novinek v provozu. Nové je ale i to, že už máme krásné a fungující zázemí a dost ostřílených dětí v něm, a tak se rovnou můžeme vrhnout bez nějakých dolaďovaček do zářijových dobrodružství v Lesince. Hezky nám to totiž šlape… Pojďme se spolu přesvědčit.
Letos jsme v září přivítali dva úplně nové kamarády, další děti totiž navýšily docházku, takže vlastně parta, která se víceméně zná. Ovšem musíme uznat, že se po prázdninách vrátily o dost větší, vyspělejší a vlastně tím pádem i trochu “nové” děti. Máme z té party radost a bude to určitě zážitků, výzev i radostí plný rok.
První týden jsme tedy věnovali poznáváním a připomínáním pravidel a vůbec toho, jak to ve školce funguje. Přibyly i nějaké novinky, takže takový adaptační týden vůbec není na škodu…
My jsme si ho navíc užili v pěkném počasí a na místě, které máme moc rádi – u dortu.
Další týden jsme zase navštěvovali další oblíbené místo – vyhlídku. Je odtud krásný pohled a není to daleko. Navíc poblíž bydlí jezevec a lišky, skvělé místo pro knihu Horská cesta o paní jezevcové a jejím kočičím příteli. No a taky odrazový můstek pro vyrábění turistické hole. Tu si teď můžeme na cestu přibalit – a hned se jde do těch našich kopců veseleji.
Další dny v Lesince jsme si povídali o Sluníčku a úrodě, se kterou nám v září pomáhá. Nabízelo se teda třeba divadlo v lese a velká, převeliká řepa. Děti se krásně prostřídaly a u této aktivity vydrželi coby herci i diváci velmi dlouho. A bavily se královsky.
V druhé půlce září už se přihlásil podzim – no zkrátka, jak to má být. A tak si i topíme v týpí i v jurtě – dokonce se nám podařilo poprvé péct – buchtu z voňavých jablíček. Jasně, už víme, že je potřeba plech otočit, aby se polovina nepřipálila – ale tak to jsou taky zkušenosti.
Nebo nás provázela i pohádka Kuřátko a obilí – k tomu krásné semínkové mandaly nebo loutky do lesa na prstík.
Na závěr už nás čekala velká zkouška odvahy – Svatomichalská slavnost! Moc děkujeme všem, co jste přišli, a snad jste si to putování za tajemnými úkoly a za dračí slují užili tak, jako my. Ten návrat do lesa byl blahodárný. I to, jak děti překonaly odvahu a šly k drakovi pro jablíčko… No prostě Slunce je štítem Michaela, temnotu přemáhá kopím světla! Tak ať nám svítí i dál!
Těšíme se na další společné dny, na objevy lesa a nových míst i na hledání cestiček jeden k druhému, které jsou někdy klikaté, ale na konec vždy svítí paprsek kamarádství.
